Historie
Strunzova pila
Pila, zpracovávající stavební a rezonanční dřevo i řadu dalších výrobků, byla založena roku 1820 Petrem Strunzem a postupně si získala světovou proslulost. V rámci Kvildy šlo o významný průmyslový podnik.
Výraznou postavou v jeho čele byl Josef Strunz (1823 - 1907). Ten ve 2.pol. 20.st. zavedl pro zlepšení dopravního spojení obce s okolím pravidelnou čtrnáctidenní dopravu zboží, kterou realizovaly koňské povozy - na trase Kvilda - Strakonice byly přepravovány firemní výrobky, ze zpáteční cesty přivážel podnikatel do obce různé potraviny a zboží pro kvildské obchodníky, kterých zde působilo velké množství. Formani navíc realizovali i přepravu poštovních zásilek do Vimperka a Pasova. Kromě toho se Josef Strunz zasloužil o zbudování železnice ze Strakonic do Vimperka r.1893 a z Vimperka do Volar r.1899 a o nové prostory kvildské školy, neboť pro tento účel věnoval obci r.1874 místnosti v nástavbě svého domu čp.34 - zajímavostí je, že přístavba byla provedena ze dřeva, které Strunz použil z budovy loveckého zámečku, který na okraji Kvildy postavil v letech 1842-3 hrabě Vilém Wurmbrand-Stuppach, majitel zdíkovského panství. Po několika požárech šlechtic poškozený objekt r.1846 prodal Strunzovi, a ten jej o dvacet let později nechal rozebrat na stavební materiál. Ve 20.letech (to už závod - až do 2.sv.války - vedl Adolf Strunz) proběhla modernizace pily, v jejímž rámci byly r.1926 zakoupeny 2 nákladní a 1 osobní automobil, které jezdily každodenní trasu do Vimperka a kromě nákladu svezly i některé z obyvatel Kvildy, kteří potřebovali do města.
Hrob některých členů rodiny Strunzů stojí na upraveném kvildském hřbitově vedle kostela.
Zdroj: Jaroslava Vávrová - Kapitoly z minulosti Kvildy
Strunzova pila (Pila Kvilda, Holzwerke Strunz, Aussergefild) se objevuje ve filmové trilogii s Tomášem Holým - Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem. Trilogie byla natáčena přímo na této pile a v jejím bezprostředním okolí.
Pila ukončila provoz v 90. letech 20. století.
Obec Kvilda
První dřevaři se v této lokalitě usazovali od konce 15. nebo začátkem 16. století. Je však možné, že hledači zlata se zde (alespoň sezónně) usazovali již dříve. Název Kvilda v souvislosti s pojmenováním zdejšího lesního hvozdu je však doložen už v roce 1345. Nejpravděpodobněji vesnici založili osadníci v 16. století neboť vůbec první písemná zmínka o Kvildě (jako o trvale osídlené obci) pochází z roku 1569. Koncem 18. století zde i v okolí Kvildy začínaly vznikat hamry a sklárny. Dalšími impulsy k rozvoji Kvildy byly větrné a po nich následující kůrovcové kalamity, které se zde odehrály ve druhé polovině 19. století.
Jako první byla osídlena vlastní ("centrální") Kvilda. Později v souvislosti s rozvojem hamrů a skláren vznikly části obce Hamerské Domky, Svatý Jan a Hraběcí Huť. Nejmladší osídlení je v částech obce Lesní Chalupy a Vilémov. Počet místních obyvatel kulminoval ve druhé polovině 19. století a potom s několika dílčími výkyvy (v roce 1900 a v roce 1920) zvolna jejich počet klesal.
Významný pokles počtu obyvatel způsobil odsun německého obyvatelstva po skončení druhé světové války a následné nedostatečné dosídlování osadníky z vnitrozemí. To bylo příčinou úplného zániku osídlení v částech obce Hraběcí Huť a Lesní Chalupy. Až do konce 50. let dvacátého století přicházeli noví osadníci díky nimž se počet obyvatel mírně navyšoval. Zhruba od 60. let dvacátého století ale počet obyvatel zvolna klesal. V roce 2011 byl počet obyvatel mnohem nižší než v minulosti, hustota obyvatel v okrajových částech obce byla nižší na rozdíl od středu obce Kvilda, kde byla hustota obyvatel naopak vyšší než byla v minulosti.
Historické události v první polovině 20. století zásadním způsobem přitlumily rozvoj obce. Celou situaci ještě zhoršil i odsun velké většiny místních obyvatel po skončení druhé světové války a následný vznik pohraničního pásma.
Uprostřed vesnice stojí kamenný novogotický kostel sv.Štěpána, vybudovaný v letech 1892–1894. Podobně jako mnohé šumavské chalupy je kamenné zdivo kostela obloženo šindelem, aby bylo lépe chráněno před nepřízní zdejšího počasí. Šindelem byl rovněž obložen původní dřevěný kostel z roku 1765, zasvěcený Nalezení těla svatého Štěpána. Tento kostel byl však spolu s dalšími 18 domy a místní školou zničen velkým požárem v roce 1889.
Zároveň s původním kostelem byl na přilehlém prostranství zřízen i hřbitov. V roce 1978 byl z rozhodnutí tehdejších úřadů tento historický hřbitov zcela zlikvidován. Kovové kříže a další části hrobů byly prodány do sběrných surovin, náhrobní kameny byly odvezeny do nepřístupného pohraničního pásma v prostoru Hraběcí Huti. Až na jaře roku 2004 byly tyto náhrobky přivezeny zpět do Kvildy a opět složeny v areálu bývalého hřbitova.
Zrušení střeženého pohraničního pásma a volný pohyb obyvatelstva i na bavorskou stranu Německa po sametové revoluci (po roce 1989) akceleroval rozvoj obce. V roce 1994 byla v Kvildě definitivně ukončena existence dvoutřídní základní školy. Od roku 2015 zažívá obec nebývale bouřlivý vývoj. Dnes je Kvilda především celoročním turistickým centrem s řadou penzionů i soukromých chalup sloužících zimní i letní rekreaci. V centru obce se nachází informační středisko NP Šumava. Na turistické stezce Bučina - Finsterau je určené místo pro přechod do Německa.
- nadmořská výška: 1 065 m (nejvýše položená obec v ČR)
- průměrná teplota na Jezerní slati činí 2 °C
- minimální denní teplota -41,6 °C byla naměřena dne 30. ledna 1987 na Jezerní slati
- maximální denní teplota 31,3 °C byla naměřena v červenci roku 2005 na Jezerní slati
- roční maximální úhrn srážek činil 1538 mm v roce 1995 na Kvildě
- roční minimální úhrn srážek činil 700 mm v roce 1971 na Kvildě
- průměrný roční úhrn srážek na Kvildě byl 1165 mm
- denní maximální úhrn srážek byl zaznamenán dne 15. června 1969 na Kvildě (hodnota 103 mm)
- maximální výška sněhu 225 cm byla zjištěna na Kvildě v březnu roku 1988
- průměrný počet mrazových dnů na Horské Kvildě byl 224
Zdroj: WikipediE
Obec Kvilda a její blízké okolí se také objevuje v kultovním filmu Král Šumavy.
